Jak jsem o prázdninách trpěla pro krásu

13. září 2012 v 15:32 | MaryLove |  Něco jako deníček
Nikdy jsem nebyla přes noc v nemocnici, neprodělala žádnou operaci ani neměla nic zlomeného. Kromě bronchitidy, pár zubních kazů a drobných zranění jako kousnutí od králíka a useknutý kousek nehtu sekyrkou jsem byla vždycky zdravá jako řípa a nezažila žádnou pořádnou srandu s běháním po doktorech. Tak jsem si to teďka vynahradila.
Letos jsem se konečně odhodlala k rovnátkům a jsem fakt ráda, že jsem nevěděla, co všechno bude následovat, jinak bych si to možná ještě rozmyslela. Od začátku jsem věděla, že bude potřeba trhat čtyři zuby, aby se udělalo místo pro klubající se špičák a moc jsem se toho nebála, protože mi všichni tvrdili, že trhání nebolí. Horní čtyřky mi trhali v srpnu na stomatochirurgii v Ostravě a v mé nebojácnosti mě ještě utvrdili, protože se tam se mnou mazlili jako s děťátkem, sestřičky kmitaly, držely mě za ruce a utěšovaly a pan doktor vtipkoval a extrakci obou zubů provedl velmi rychle a něžně, bolelo jen šití, ale to byla rychlovka. Z ordinace jsem odcházela o dva zuby lehčí, ale s pocitem, že tuhle rovnátkovou záležitost mám na háku a všechno zvládnu. Ďoury po zubech se hezky hojily, stehy jsem si sama vyndala a dařilo se mi celkem normálně jíst, nic nebolelo.
Dolní čtyřky mi tahala moje zubařka o pár dní později. Ačkoliv je moc milá a profesionální, nemá asi tak vymazlené vybavení jako mají na stomatochirurgii, protože z jejího anestetika mi bylo pěkně zle. Trhání nebolelo, zato jsem se pak v čekárně málem skácela, protože se mi z ustupujícího oblbováku začala motat hlava. Díry po zubech přišly k sobě a začaly bolet, takže jsem si přestala hrát na hrdinku a do hry nastoupil Ibalgin.
O dva dny později jsem si odletěla na Krétu stále s pobolívající spodní čelistí. Kdybych bejvala tušila, že se mi utvořilo takzvané suché lůžko, kdy se rána po vytrhnutí nehojí, asi bych na dovolenou nejela. Druhý den po příletu už mě to začalo znepokojovat, protože jsem měla i zvýšenou teplotu a Ibalgin nezabíral. Následoval kolotoč telefonování s maminkou, která od zubařky zjistila, že to asi bude to suché lůžko a doporučila ledovat, ibalginovat, nelézt na sluníčko a v případě potřeb vyhledat zubaře. Aby to byla ještě větší sranda, tak delegát nám zvěstoval, že všichni zubaři v Řecku jsou soukromí a neví, jestli by mě nějakej vzal. První čtyři dny dovolené jsem tedy strávila ve stínu s knížkama, Ibalginem a ledem a modlila se, ať bolesti přejdou, protože jsem fakt nechtěla po Krétě nahánět zubaře a škemrat, ať mě za šílené peníze ošetří. Naštěstí Ibalgin zabral, bolest ustoupila a díry se začaly správně hojit. Během zbývajících šesti dnů jsem dohnala opálení a užila si dovolenou a v duchu se uklidňovala, že žádná horší bolest už mě snad nemůže potkat.
Teď v pondělí jsem konečně naklusala na ortodoncii, kde mi mezi zadní zuby narvali separační gumičky, aby vytvořili místo pro zadní kroužky rovnátek. Nejdřív to bylo jen nepříjemné, asi jako když se vám mezi zuby zasekne kus jídla a nemůžete ho vyšťárat. Pak to začalo pobolívat. Pak to začalo bolet jako sviň a měla jsem pocit, že mi ty zuby snad vypadnout. Kousání samozřejmě nepřicházelo v úvahu, ovesnou kaši jsem si musela házet skorem do krku, abych do sebe dostala aspoň nějaké jídlo.
S gumičkama jsem trpěla "jen" dva dny, ve středu ráno přišlo na řadu už samotné velké nasazování rovnátek. Masakr v zubařském křesle trval asi hodinu. Můj milý sadistický pan doktor mi nejdřív vyšprtnul ven gumičky a nasadil mi na šestky kroužky. Bolelo to příšerně, asi jako kdyby mi ten zub zkoušel vyviklat ven. Když už jsem si myslela, že je hotovo a na všech čtyřech šestkách byly kroužky, tak je ZASE VYRVAL VEN, napatlal cementem a NASADIL ZPÁTKY. Myslela jsem, že začnu řvát, jak to tahalo a bolelo. Narozdíl od milého pána ze stomatochirurgie, můj ortodontista se se mnou vůbec nemazlil. Jakmile utáhl kroužky (jaujau), všechno ostatní už bylo jen nepříjemné, ne vyloženě bolestivé. Lepení zámečků, nasazování drátku, všechno se dalo vydržet. Po hodině jsem se konečně mohla zvednout ze zubařského křesla a podívat se na sebe do zrcátka, čehož jsem se opravdu bála. Nebylo to tak zlé, žádná hitparáda krásy, ale fialové gumičky na zámečcích mi přišly roztomiloučké a hlavně konečně nic nebolelo, jenom to celé trochu tlačilo a tak nějak divně překáželo v puse.
Mluvím normálně, na to, že vypadám jako chodící železářství jsem si už zvykla a teď bojuju s odřenou pusou (zámečky mi krásně odírají vnitřní strany tváří) a jídlem, protože jak se zuby pohybují a rovnají, jsou nesmírně citlivé a nejsem schopná ukousnout ani měkký rohlík. Jím jen kašovitou stravu, ale je to takovej vopruz, že prostě raději moc nejím. Po každém jídle si musím čistit zuby třema kartáčkama, což je další vopruz, takže momentálně žiju víceméně jen na tekutinách.
Jak už jsem řekla - kdyby mi někdo předem řekl, jak to bude všechno bolet (jsem hrozná cíťa a na zuby obzvlášť) a jaký s tím budou nervy, asi bych si celý ten proces ještě rozmyslela. Spousta lidí se taky diví, že dobrovolně takhle trpím, když jsem podle nich žádný křivý zuby neměla (podle mě to mohl nevidět leda slepej), ale já jsem teďka fakt ráda, že jsem to všechno podstoupila, mám to za sebou a teď už se jen těším na ten krásný a rovný úsměv, který budu mít po sundání rovnátek. A ty fialové gumičky jsou OPRAVDU moc roztomilé! :)
 


Komentáře

1 Puzzlik Puzzlik | 15. září 2012 v 17:05 | Reagovat

http://pobavilo.eu/wp-content/uploads/2011/12/rovn%C3%A1tka1.jpg :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama