Prosinec 2011

Konec... a začátek

24. prosince 2011 v 1:56 | MaryLove |  Něco jako deníček
Rozešli jsme se. Bolelo to. Mrzelo mě, že po roce všechno končí. Litovala jsem, že už spolu neoslavíme Vánoce a Silvestra. Bylo mi smutno, že už mě neobejme a nedá mi pusu.
Pak jsem byla naštvaná. Naštvaná, že je takový, jaký je, že se kvůli mně nedokázal změnit. Smířila jsem se s tím. Nikdo se nemění kvůli někomu, lidé by se měli měnit jen kvůli sobě. Život je takový. Někdo nás opustí, ale přijde někdo další. Díky rozchodu jsem si uvědomila, kolik mám kolem sebe úžasných lidí, kteří za mnou stojí a jsou tu vždycky pro mě, ochotní udělat cokoliv zrovna můžou, abych se cítila lépe. Tihle lidi mi všechno moc usnadnili a dlouhé hodiny hovorů s kamarádkami mi pomohly uvědomit si, že se mi ulevilo.
Už se nebudu muset přizpůsobovat, už nebudu muset řešit jeho problémy, trápit se tím, že naše společná budoucnost vypadá dost nejistě a vyrovnávat se s našimi melancholickými náladami.
Líp se mi dýchá, jsem plná naděje a mám chuť pustit se do nových věcí, začít novou etapu.
Kamarádka mi řekla, že rok 2012 je rokem rozsouzení. Každý se dočká toho, co si zaslouží. Všechno se vyčistí. Možná, že tohle je součást velké očisty a renovace mého života - on musel odejít, abych se mohla začít soustředit na sebe, školu, svůj život… a třeba na vztah, jaký si zasloužím, protože vím, že takový přijde. A podle horoskopu v JOY už brzy :D A jen tak mimochodem, stalo se to v den, kdy zemřel Václav Havel a Kim Čong Il. Myslím, že si to datum setsakra zapamatuju :D
Sometimes it lasts in love but sometimes it hurts instead.
A mě už teďka nic nebolí, nic mě netrápí, snad leda to, že mě za půl roku čekají bakalářské zkoušky a z bakalářky mám sotva úvod. Těším se moc na Vánoce plné rodinného klidu a pohody, na cukroví, dárky, vánoční filmy a nekonečné hraní simíků, zatímco se budu pokoušet plodit seminárky, na všechny ty dýchánky a večírky s kamarádkami, které mám domluvené, na silvestrovskou party, těším se na nové začátky.
Těším se na rok 2012 a na to, co mi přinese. A na rok uplynulý budu vzpomínat s úsměvem, ne s hořkostí, protože byl hezký a asi je dobře, že jsme rozchod nenechali na leden, jak jsem to původně měla v plánu já, protože takhle začnu v lednu hezky načisto, bez negativních pocitů a lítosti.
Přeju vám všem stejně hezké svátky, jako se chystám mít já a spoustu naděje, snů a plánů do příštího roku!
weheartit

Dvanáctý měsíc

2. prosince 2011 v 22:59 | MaryLove |  Něco jako deníček
Můj nejoblíbenější měsíc je zase tu, ale zatím se vůbec nedostavil můj oblíbený "prosincový pocit". Je to takové chvění, které cítím, když se večer procházím zasněženou krajinou, když ochutnávám svařák u vánočních stánků na Staromáku, když si ve Vídni koupím pečené jablko v cukrovém nálevu, když poslouchám koledy od Celtic Woman, když korzuju po nákupním centru a nakupuju dárky, když každé ráno otvírám okénko adventního kalendáře...
Ano, můj prosincový pocit utvářejí zejména Vánoce, proto taky odezní společně s kocovinou ze silvestrovské oslavy a leden i únor jsou pak dobou depresí a bezútěšného čekání na jaro.
Letos mi tohle všechno nějak uniká, ačkoliv se na prosinec těším už od srpna. Všechno je nějak moc hektické, škola mi dává zabrat a nemám tolik peněz, kolik bych si přála, abych mohla všechny kolem sebe patřičně obdarovat. Zítra jedeme do Vídně, tak doufám, že mě to tam nakopne a budu se moct naplno ponořit do radostného čekání nejhezčích svátků v roce.
Loni dostal prosinec ještě další rozměr - zhruba od půlky měsíce jsem se potácela v zemi bláznivě zamilovaných a všechno mi přišlo nějak intenzivnější a šťastnější. Nostalgicky vzpomínám a doufám, že i tyhle Vánoce se vyvedou a budu se jednou přiblble usmívat, kdykoliv na ně pomyslím.
Jdu psát vánoční přáníčka a nasávat atmosféru zasněžené krajiny alespoň pomocí fotek, když se příroda zatím k ničemu nemá.
A pusťte si všichni povinně Lásku nebeskou!