Duben 2011

Čarodějnice a hokej

30. dubna 2011 v 16:58 | MaryLove |  Něco jako deníček
Doháním dubnové resty. Chtěla bych napsat pořádný deníčkový zápis, jenže na to momentálně nemám čas ani náladu a je mi jasné, že pokud to zase odložím, tak nikdy nic nenapíšu a spousta dubnových příhod upadne ve věčné zapomnění. Tak aspoň krátce, pro připomínku:

Bakalářku mám zadanou v SISu, budu psát o jazykové diskriminaci mezi Ostravou a Prahou. Kdo by to byl řekl, že se jednou budu věnovat sociolingvistickému výzkumu... :D
Koupila jsem si nové dvoudílné plavky a dokonce jsem u toho ani neměla hysterický záchvat.
Dostala jsem pugét růžových růží.
Opálila jsem si dekolt při bruslení v Račicích.
Byla jsem u babičky v Jičíně a jedla její skvělý boršč a vzpomínala na dětství.
Při opečovávání tvora stiženého rýmičkou jsem se nakazila a úspěšně to přechodila, protože se mi nemoc momentálně vůbec nehodí do krámu.
Konečně jsem byla v Prokopském údolí a je to tam fakt moc pěkný.
Cestou domů jsem ve vlaku tři hodiny seděla v uličce a libovala si, že mě napadlo si obléct šortky, protože svítilo sluníčko a ostatní lidi tam umírali vedrem.
Cestou zpět do Prahy jsme měli dvě hodiny zpoždění kvůli porouchané lokomotivě.
Zažila jsem překvapivě dobré posezení v hospodě a následné tříhodinové bloudění noční Prahou (nechtějte vědět, co všechno se děje v nočních tramvajích).
Štve mě aprílové počasí, chvilku je vedro k chcípnutí a vzápětí to vypadá na déšť, dusno by se dalo krájet a tlak si ze mě asi dělá srandu.
A dneska jdu koukat na hokej do hospody a už se moc těším na všechno, co mi přinese další měsíc, protože květen miluju :)

Duben, ještě tam budem

2. dubna 2011 v 21:36 | MaryLove |  Něco jako deníček
Poslouchám už týden nové CD Within Temptation (v říjnu koncert, juchů!) a začíná mi z toho hrabat, takže jsem se dneska vrátila ke své oblíbené Taylor Swift, kterou jsem už delší dobu zanedbávala. Ať jste ve vztazích zažili cokoliv, Taylor na to zaručeně má nějakou výstižnou a chytlavou písničku :)
I po třech měsících jsem enchanted. Není to vždycky růžové, není to pohádka. Ale je to opravdové a je to naše a mně se to líbí.
Jarní dny s sebou přinesly dávku sluníčka a optimismu, kterou jsem potřebovala. Začala jsem bruslit a děsně mě to baví, i když mi to moc nejde, protože jsem nesportovní jelito :D snažím se trochu líp a pravidelněji stravovat a víc se hejbat, abych si mohla jít koupit nové plavky s pocitem, že v nich nebudu na pláži vypadat jako vyvrženej vorvaň.
Mám hromadu práce do školy, ale ještě pořád to nehoří natolik, abych se odhodlala něco skutečně dělat. Bakalářku už mám asi vybranou a chystám se napsat svému potenciálnímu vedoucímu. Světě, div se, rozhodla jsem se psát na jazykové téma, protože z těch literárních se mi nic nelíbilo, případně se mi nelíbil školitel. Škola je vopruz a už se těším na prázdniny, akorát mě mírně děsí ten měsíc a půl hrůzy, kdy budu skládat deset pěkně hnusnejch zkoušek. Holt člověk musí nějak splatit ten dluh v podobě proflákaného semestru :)
Málem bych zapomněla, mám nový přírůstek v šatníku - motorkářskou helmu. Můj milovaný blázen si z nostalgie koupil skútr a přesvědčil mě, jak to bude úžasný a skvělý, až na něm budem jezdit na výlety. Po první jízdě, kdy jsem celých deset minut křečovitě svírala skútr mezi nohama a držela se řidiče jako klíště přesvědčená, že musím každou chvíli spadnout, případně že při naklánění v zatáčce spadne celý skútr, jsem musela uznat, že to je docela dobrý. Líbí se mi ten pocit lehkosti a rychlosti. Líbí se mi důvěřovat někomu natolik, že s ním sednu na skútr, ačkoliv jsem z jízdy na podobných strojích měla vždycky ohromný strach. A líbí se mi vlastnit motorkářskou helmu, mávat vlasama, když si ji sundávám, nosit ji všude s sebou a tvářit se sofistikovaně, jako bych na tom skútru uměla jezdit. Připadám si jako ve filmu pro náctileté :D