Září 2010

Day 14 - Your favorite quote

29. září 2010 v 20:03 | MaryLove |  Můj šuplík
Po něčem toužit jest již důvod k žití.

(J. Vrchlický)

Day 13 - A photo of you taken over ten years ago

29. září 2010 v 19:59 | MaryLove |  Můj šuplík
Tak jsem se trochu opozdila, nějak nebyl čas ani chuť... ale teď to doháním.

Hodně stará fotka, ale jedna z mých oblíbených.

malinka

Day 12 - A song that makes you cry (or nearly)

26. září 2010 v 1:45 | MaryLove |  Můj šuplík
Celý víkend jsem příšerně náladová. Přecitlivělejší než obvykle. Jednu chvíli se bláznivě směju a další brečím a tohle se střídá tak co dvě hodiny. Připadám si jako cvok. Venku je nádherně a já mám vlastně spoustu důvodů být šťastná, ale z nějakého důvodu jsem hrozně nešťastná.
Včera ráno jsem se probudila a bylo mi hrozně. Nechtělo se mi vstát. Chtělo se mi jen ležet a nemuset nic, nemuset žít svůj život. Tyhle pocity mě přešly, když jsem pracovala na zahradě, neměla jsem u toho čas myslet na kraviny a byla jsem docela spokojená.
Ale pak večer jsem zas chytla lítostivou a mohla se ubrečet kvůli naprosto pitomým důvodům.
Všechno vevnitř mě bolí, svírá se mi žaludek a cítím nepříjemnou prázdnotu.
Vím, že to zní hrozně melodramaticky a hloupě, sama nechápu, kde se to ve mně vzalo. Proč teď? Čím to je, že mě přepadají takové pocity? Doufám, že už to brzy přestane. Nedokážu normálně fungovat, když nevím, jak se budu cítit za dvě hodiny.
Co se týče dnešního tématu challenge, momentálně mě rozbrečí skoro každá písnička, ale tahle je v tom poměrně spolehlivá i ve chvílích, kdy zrovna nejsem napůl šílená a hysterická.
Kvůli vzpomínkám.
Within Temptation - Somewhere


Lost in the darkness, hoping for a sign.
Instead there is only silence,
can't you hear my screams?
Never stop hoping,
Need to know where you are,
but one thing is for sure,
you're always in my heart.

I'll find you somewhere.
I'll keep on trying until my dying day.
I just need to know whatever has happened,
the truth will free my soul.

Day 11 - Something you regret

25. září 2010 v 20:14 | MaryLove |  Můj šuplík
Někdy lituju, že nejsem trochu jiná. Spontánnější. Rozhodnější. Cílevědomější. Ale vždycky si nakonec řeknu, že to bych pak nebyla já a dočasně se se svou nedokonalou osobností smířím, než si to zase začnu vyčítat. Lituju, že se nedokážu změnit. Ale kdybych se změnila, třeba bych toho pak taky litovala.

Day 10 - Songs you listen to when you are Happy, Sad, Bored, Hyped, Mad

25. září 2010 v 16:34 | MaryLove |  Můj šuplík
Happy - Highland (Blackmore's Night)
Sad - Forgiven (Within Temptation)
Bored - celá diskografie Visions of Atlantis
Hyped - Flag in the Ground (Sonata Arctica)
Mad - cokoliv od The All-American Rejects

Day 09 - Something you're proud of in the past few days

23. září 2010 v 17:37 | MaryLove |  Můj šuplík
Asi můj postup do druháku. Dost jsem se kvůli tomu nadřela a byly to nervy, ale zvládla jsem to.
A taky jsem si konečně koupila fotorůžky, takže jsem se pustila do aktualizování svého fotoalba.

Day 08 - Short term goals for this month and why

22. září 2010 v 19:55 | MaryLove |  Můj šuplík
Konečně zajít do nemocnice na kontrolu.
Uklidit si pokoj.
Nakoupit roztomilé sešity, aby mě to donutilo dělat si zápisky.
Dokopat se k tomu, abych aspoň v prvním týdnu školy navštívila všechny přednášky.
Nastěhovat se do bytečku.

Day 07 - A picture of someone/something that has the biggest impact on you

21. září 2010 v 21:29 | MaryLove |  Můj šuplík
Nedokážu to určit přesně, protože se to často mění. Jsem náladová a ovlivňuje mě hrozná spousta věcí, ale často má na můj momentální psychický stav dopad počasí. Přičemž to nemusí vždy znamenat, že ve slunečný den mám dobrou náladu, někdy mi úsměv na tváři vykouzlí spíš déšť a sníh mě uvede do jednoznačně pozitivního rozpoložení.
A bouřky ve mně vyvolávají chuť jít ven, tančit v dešti a smát se bleskům.

počasí

Day 06 - Favorite super hero and why

20. září 2010 v 20:31 | MaryLove |  Můj šuplík
Pipi Dlouhá punčocha. Jako malá jsem se s ní hrozně moc chtěla kamarádit, protože byla ulítlá, veselá, nezávislá na dospělých a měla ráda své pihy. Chtěla jsem být jako ona - drzé děvče, které si vždycky se vším poradí. Není to zrovna super hero, ale klidně by mohla být, protože když si Pipi něco vzala do hlavy, šla si za tím a dostala, co chtěla.

pipi

Láska a válka, Nebe a peklo

19. září 2010 v 21:04 | MaryLove |  Čtenářský deník
Konečně zveřejňuju taky jeden z těch čtenářských článků, časem se možná dokopu i k těm ostatním.

Tyhle dva díly jsem četla hned po sobě, takže dojem z druhé části byl přemazán silnějším dojmem ze závěru. Láska a válka zobrazuje děj odehrávající se během občanské války, která zasáhne všechny postavy. Někteří muži se účastní přímo lítých bojů, jiní zase sedí na důležitých postech ve vládě a do války zasahují ze zákulisí. Pravdou je, že jinak si o druhém díle nic nepamatuju, děj mi tak nějak splývá.
Nebe a peklo je spíše peklem než nebem. Celý poslední díl jsem protrpěla, jelikož velmi špatně snáším úmrtí postav, kterých bylo opravdu hojně. Nechci tím říct, že by to snad nebyl dobrý díl. Jen příliš brutální a drastický na můj vkus. Válka skončila a začalo období rekonstrukce Jihu, boje se přesunuly na západ k indiánským vesnicím, které bylo dle tehdejších zvyků potřeba nacpat do rezervací.
Jako po celou dobu, vypravěč je opět objektivní. Jak nestranil Jihu ani Severu, tentokrát zase nic nehodnotí, jen předkládá události, ze kterých si sami vyvodíme vlastní názor. Z jednání postav je ale jasné, že autor odsuzuje slepou touhu po pomstě. Jedna z postav, velmi bolestně zasažená válkou a smrtí blízkých osob, dochází ke správnému úsudku až ke konci knihy. Teprve pak si uvědomuje, jak nesmyslné je zasvětit život jen zášti a nenávisti.
Celá sága je skvěle napsaná, nelituju času, který jsem strávila čtením, ale je to přece jen velké sousto, co se týče počtu stran, takže bude asi chvíli trvat, než se odhodlám to všechno přečíst znova. Doufám ale, že se jednou k celé trilogii vrátím.

Day 05 - A picture of somewhere you've been to

19. září 2010 v 14:26 | MaryLove |  Můj šuplík
Září 2006, se školou v Anglii. Den, kdy jsme navštívili Stonehenge, byl větrný, ale slunečný.
A to místo je vážně magicky krásné.

stonehenge

Day 04 - A habit that you wish you didn't have

18. září 2010 v 23:54 | MaryLove |  Můj šuplík
Jsem na tom úplně stejně jako Klárka - nesnáším, že mi tolik záleží na mínění ostatních. Snažím se být sama sebou, oprostit se od názorů cizích lidí, ale stejně mi vždycky vrtá hlavou, co si o mně asi myslej, jaká jsem v jejich očích. Nedokážu hodit za hlavu jakoukoliv připomínku, která se ke mně vztahuje. Když o mně někdo mluví, ještě dlouho si pamatuju, co říkal a strašně mě to ovlivňuje.

Day 03 - Your favorite movie

17. září 2010 v 18:33 | MaryLove |  Můj šuplík
To už jsem tady jednou psala, můj oblíbený film je Love Actually. Spojuje se v něm všechno, co mám ráda.
Londýn. Romantika. Britský humor. Sníh. Vánoce. Spletité lidské osudy. Láska. Pan Darcy alias Colin Firth. Tančící Hugh Grant. Hlas Alana Rickmana. Pohádkové konce.
Koukám na něj každý rok, vždy začátkem prosince, když nasávám vánoční atmosféru. Udělám si kávu, zavrtám se do dek a polštářů na pohovce, na klín si vezmu spící kočku a pokud venku zrovna sněží, je vše dokonalé.

love

Day 02 - A photo that makes you happy

16. září 2010 v 21:31 | MaryLove |  Můj šuplík
hory

Miluju hory! Tahle fotka je z rakouských Alp, kam téměř každý rok jezdíme lyžovat. Mám na to místo skvělé vzpomínky a kdykoliv se podívám na tuhle fotku, všechno se mi to vybaví, ty chvíle, kdy jsem stála na svahu, dívala se na hory a blankytné nebe bez mráčku, cítila slunce na tváři a uvažovala, jaké by to bylo, žít v zastrčené chaloupce někde tam v dáli.
Nejraději bych tam zůstala na pořád.

Day 01 - 15 interesting facts about yourself

15. září 2010 v 22:47 | MaryLove |  Můj šuplík
1. Ráda si představuju, že žiju v nějakém filmu nebo knížce. Že jsem hlavní postava, která vždycky všechno přestojí a veškeré peripetie je potřeba zdolat, abych mohla dojít ke zdárnému konci.
2. Během života na koleji jsem zjistila, že za pět dní vypiju litr mlíka.
3. Když mi bylo třináct, asi půl roku jsem kouřila, protože jsme s holkama měly takový spolek, každý den před školou jsme si šly sednout do lesa na balvany a povídaly jsme si o dospěláckých věcech a u toho jsme kouřily. Nikdy mi to nechutnalo, ale nechtěla jsem být out.
4. Nikdy jsem si nebarvila vlasy.
5. Hrozně se bojím řídit auto, protože mám strach, že jednou někoho srazím nebo zapříčiním autonehodu.
6. Nesnáším únor a březen, naopak miluju květen, červen a prosinec.
7. Někdy mám chuť se sebrat a odejít někam do hor, najít opuštěnou chatičku a tam žít, daleko od civilizace.
8. Většina lidí si o mně myslí, že jsem chytrá, ačkoliv jsou mé vědomosti zcela průměrné. Na základce jsem měla samé jedničky, na střední pak pár trojek a dost dvojek, ale stejně si mí spolužáci mysleli, že patřím k nejchytřejším ve třídě.
9. Jsem samotářka a mám ráda kočky. Představa, že bych jednou mohla zůstat úplně sama a mít jen ty kočky mě trochu láká, ale zároveň i děsí, protože nejsem samostatná. Potřebuju někoho, kdo se o mě postará a zároveň mi nechá prostor pro mou samotu.
10. Hrozně snadno se rozbrečím, když jsem smutná, dojatá, zmatená, vzteklá, nejistá, šťastná nebo nostalgická. Brečím skoro pořád, ale ne na veřejnosti.
11. Jsem jako Petr Pan, nechci nikdy dospět. Nejraději bych byla pořád dvanáctiletou holčičkou.
12. Kdykoliv jsem nemocná, koukám na Disneyovky!
13. Nikdy jsem neměla nic zlomeného *knock knock*
14. Děsí mě smrt. Ne moje vlastní, ani smrt obecně, ale smrt blízkého člověka. A taky duchové pod postelí a strašlivá stvoření žijící v temnotě.
15. Ačkoliv jsem rak, tedy vodní znamení, k vodě mám rozporuplný vztah. Vydržím se dlouhé hodiny cachtat v bazénku, nejlépe sama, voda mě fascinuje a nabíjí energií, dává mi pocit volnosti. Ale nikdy nejdu po hladinu celá, hlavu musím mít nad vodou. Jakmile potopím hlavu, začnu panikařit, jsem hysterická a mám strach z utopení. Jako malá jsem nechtěla mamince dovolit, aby mi myla vlasy, protože jsem se hrozně bála :D

Blog challenge

14. září 2010 v 22:35 | MaryLove |  Můj šuplík
Tak jsem zase někde něco odkoukala, konkrétně od marilyn. Jde zase o vícedenní projekt, tak doufám, že se hecnu a fakt budu každý den poctivě přispívat, protože si myslím, že by mě to mohlo bavit. A doufám, že se twinini hecne taky, abych v tom nebyla sama :D

Day 01 - 15 interesting facts about yourself
Day 02 - A photo that makes you happy
Day 03 - Your favorite movie
Day 04 - A habit that you wish you didn't have
Day 05 - A picture of somewhere you've been to
Day 06 - Favorite super hero and why
Day 07 - A picture of someone/something that has the biggest impact on you
Day 08 - Short term goals for this month and why
Day 09 - Something you're proud of in the past few days
Day 10 - Songs you listen to when you are Happy, Sad, Bored, Hyped, Mad
Day 11 - Something you regret
Day 12 - A song that makes you cry (or nearly)
Day 13 - A photo of you taken over ten years ago
Day 14 - Your favorite quote
Day 15 - Put your iPod on shuffle: First 10 songs that play
Day 16 - The person you miss the most
Day 17 - Someone you would want to switch lives with for one day and why
Day 18 - Plans/dreams/goals you have
Day 19 - Nicknames you have; why do you have them
Day 20 - Someone you see yourself marrying/being with in the future
Day 21 - A picture of something that makes you happy
Day 22 - What makes you different from everyone else
Day 23 - Something you crave for a lot
Day 24 - Your fear(s)
Day 25 - What I would find in your bag
Day 26 - Your favorite memory
Day 27 - Your favorite internet friend
Day 28 - A YouTube video
Day 29 - In this past month, what have you learned
Day 30 - Whatever tickles your fancy

Miluju pudrové barvy!

10. září 2010 v 1:52 | MaryLove |  Něco jako deníček
Ach jo, už děsně dlouho mi tady straší několik rozepsaných spotů o knížkách, které mě v poslední době zaujaly, ale nemůžu se dokopat k tomu, abych je dopsala. Když něco čtu a napadne mě k tomu inteligentní poznámka, zapíšu si ji do bločku v nočním stolku a tyhle své poznámky potřebuju k dokončení článků, jenže jsem teď na dva týdny u babičky a tudíž daleko od studnice svých literárních mouder.
U babičky jsem jednak proto, že to tady mám ráda, ale taky kvůli zkoušce, která mě čeká za tři dny. S blížícím se začátkem školy bylo potřeba vyřídit pár otravností na fakultě, pak jsem taky měla lístky na koncert Blackmore's Night (byl úža úžasnej!) a čekala mě první návštěva Klárčina bytu, kam se v brzké době budeme ještě s Martinou stěhovat. To všechno v Praze, takže jsem se na tohle hektické období ubytovala u babičky v Jičíně, abych byla v dosahu (Ostrava je přece jen trochu z ruky).
Na středeční koncert jsem šla s rodiči (mám to štěstí, že mí rodiče poslouchají zhruba stejnou hudbu jako já, takže veškeré koncerty bývají rodinná záležitost) a plán se nakonec vyvrbil tak, že rodiče přijeli do Jičína už v úterý večer a maminka se mnou pak ve středu přes den podnikla nakupovací okruh po Praze. Maminka je velmi nešťastná, že v Ostravě nemáme některé známé obchody a značky, proto si každou návštěvu Prahy užívá hlavně jako shopaholik utržený ze řetězu. I tentokrát mě vláčela po všech možných obchodech v centru od desíti dopoledne do pěti odpoledne. Mezitím jsme si užily jeden oběd v čínské restauraci a dvě zastávky na doplnění kofeinu.
Vybrala jsem si pro takový maraton zcela nevhodné boty s vysokým podpatkem. Nějak mi nedošlo, jak náruživě bude moje maminka pobíhat po obchodech a kolik jich bude chtít projít, takže v Debenhams už jsem sebou jen plácla do křesla pro unavený doprovod a tiše úpěla při představě dalšího přesunu na Černý Most a následně ještě do Kongresového centra.
Musím ale říct, že jsem rozhodně neopouštěla obchody s prázdnou. Část příjmu z brigády se v mé peněžence dlouho neohřála.
Jelikož jsem po mamince, z nového oblečení mívám radost, jež mnohým lidem připadá malicherná a povrchní. Úplně stejnou radost mi působí nové knížky, ale ty si nevybírám tak snadno, protože jich je strašně moc a v antikvariátech jako naschvál nemívají ty, které zrovna sháním.
Doma si oblečení znova prohlížím a zkouším ho kombinovat s tím, co už mám doma, vymýšlím nekonečné varianty, co bych s tím novým tričkem ještě mohla provést... a pak si uvědomím, že by se mi hodila malá černá kabelka. Ta velká je moc okázalá, chce to nějakou malou, nenápadnou... hned mám další důvod vyrazit po obchodech. Je to nikdy nekončící kruh. Jakmile budu mít kabelku, budu chtít boty. I kdyby to mělo trvat věky, než našetřím peníze, já ty boty prostě budu mít! Některé položky mám na svém nakupovacím seznamu i rok, než najdu po všech stránkách vyhovující zboží. Ale to jsem sem teď nechtěla tahat, chtěla jsem se tím jen dostat k tomu, že i teď, když nemůžu spát kvůli množství kávy, které jsem při učení vypila, mazlím se s novými tričky, náušnicemi, kabátkem, kabelkou a mazlila bych se i se společenskými šaty, kdyby mi je rodiče už neodvezli do Ostravy. Pár týdnů teď nebudu chtít nosit nic jiného, jen nové věci. Pak se ale pokorně vrátím k těm starším a vytvořím mezi veterány a nováčky přijatelný kompromis.
Ani nevím, o čem tenhle post měl být. Chtěla jsem psát o středě, o koncertě Blackmore's Night a první návštěvě bytu, ale už by to bylo děsně dlouhý, tak to nechám takhle a o tom dalším někdy jindy. Jen bych teda podotkla, že byt je sice malý, ale až si ho uklidíme a zabydlíme, bude to rozkošně útulný byteček a všichni nám ho budete závidět.

Mimochodem, Ostrava moje milovaná prej není městem kultury pro rok 2015. Všichni na FB byli strašně rozhořčení a smutní a já trochu taky, protože Ostrava byla vždycky tak nějak odstrčená a peníze by se tam rozhodně hodily. Už několikrát jsem k Ostravě chtěla napsat článek, abych některým lidem rozšířila obzory, ale vždycky mi z toho vylezl nostalgicky fanatický patriotistický blábol, tak jsem toho nechala. My Ostraváci to máme v krvi, každý nám naše rodné město předhazuje jako špinavou černou díru, tak se chceme bránit a šířit mezi nevědomými Čechy osvětu. Třeba se mi to jednou povede a až získám větší odstup, napíšu o Ostravě zcela střízlivě a s nadhledem.