Far Far Away

25. července 2010 v 17:48 | MaryLove |  Něco jako deníček
Venku je celý den pod mrakem. Tento víkend je u nás na vesnici svatojakubská pouť, takže jsme se ráno celá rodina vyšňořili a vydali se na mši. Nechodíme do kostela pravidelně, ale na Jakuba je to skoro povinnost, když je mu zasvěcen náš kostelík. Se sestrou jsme se opět velmi dobře pobavily, jelikož náš pan farář má úžasný ostravský přízvuk (copak se na teologických školách neučí rétorika? Neměli by umět mluvit správně česky?) a jeho výklady Bible mi občas přijdou dost přitažené za vlasy. Tentokrát tam byl navíc i nějaký novokněz, mladičký a plný elánu. S rozzářenýma očima nám vykládal, jak by spolu lidé měli více mluvit a bylo na něm vidět, že tomu, co říká, skutečně věří. Sympaťák každým coulem. Někdy mě fakt štve, že se katoličtí kněží nemohou ženit. Kolikrát jsou to skvělí chlapi se správným náhledem na život a určitě by z nich byli skvělí manželé. Holt katolická církev žije stále ve středověku, ale nad tím se třeba budu rozhořčovat někdy jindy.
Těšila jsem se na tu pouť - každý rok přijedou kolotoče a kolem cesty je rozestavěno množství stánků s tradičními pouťovými sladkostmi a suvenýry. Chtěla jsem strávit celé odpoledne na velkém řetízkáči, který miluju. Jiné atrakce mě moc neberou, motá se mi z nich hlava a jsem pak schopná sebou někde šlehnout. Ale řetízkáč má navždy místo v mém srdci. O to víc mě mrzelo, že letos nepřijel. Prý je pouť i v Polance a většina kolotočů jela tam, protože Polanka je o dost větší a tudíž obchodně atraktivnější. Naše pouť ostrouhala a dočkali jsme se jen několika ubohých atrakcí pro malé drobky.
Tak jsem si aspoň koupila svůj oblíbený turecký med, abych si zapříčinila tradiční nedělně večerní bolest žaludku a zklamaně šla domů. Občasný déšť mi na náladě zrovna nepřidal, ale nakonec se cítím docela spokojeně, protože díky dešti jsem stihla udělat spoustu domácích povinností, které pořád odkládám. Popíjím čaj, ohlodávám špalíček tureckého medu a šklebím se, protože je odporně sladký a bolej mě z něj zuby. A doufám, že příští rok bude ta pouť lepší, protože jsem odhodlaná vrhat se ke každému řetízkáči ve svém okolí až do své smrti.
Já budu prostě pořád dětinská, ať se to ostatním líbí nebo ne a o potěšení z umírněně rozlítané jízdy na řetízkáči si nenechám nikdy ujít.


Začala jsem trochu víc poslouchat Blackmore's Night, když jdu v září na koncert.
Tahle písnička mě okouzlila a rozesmutnila, tak trochu se bojím, že až budu stará, ta slova mi budou připadat krutě výstižná.


When she was young she looked towards the future.

Eyes full of promise, a heart filled with joy
How had her road twisted so harshly
Can these two women be one and the same.

Once she dreamed of romance
Once she imagined she lived in a castle
Once she held the world in her hands
Once was a long time ago far far away.

 


Komentáře

1 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 1. srpna 2010 v 12:15 | Reagovat

Nějaký důvod, proč se stát knězi, určitě měli a ať už jsou sympatičtí atd. moji důvěru by pravděpodobně nezískali^^ Řetízkáč jsem taky kdysi milovala, ale teď už mi přijde i samotná pouť nezábavná. Blackmore´s Night je hodně příjemná kapela..=)

2 KK KK | Web | 30. srpna 2010 v 18:30 | Reagovat

Blackmores night je ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama