Červenec 2010

Far Far Away

25. července 2010 v 17:48 | MaryLove |  Něco jako deníček
Venku je celý den pod mrakem. Tento víkend je u nás na vesnici svatojakubská pouť, takže jsme se ráno celá rodina vyšňořili a vydali se na mši. Nechodíme do kostela pravidelně, ale na Jakuba je to skoro povinnost, když je mu zasvěcen náš kostelík. Se sestrou jsme se opět velmi dobře pobavily, jelikož náš pan farář má úžasný ostravský přízvuk (copak se na teologických školách neučí rétorika? Neměli by umět mluvit správně česky?) a jeho výklady Bible mi občas přijdou dost přitažené za vlasy. Tentokrát tam byl navíc i nějaký novokněz, mladičký a plný elánu. S rozzářenýma očima nám vykládal, jak by spolu lidé měli více mluvit a bylo na něm vidět, že tomu, co říká, skutečně věří. Sympaťák každým coulem. Někdy mě fakt štve, že se katoličtí kněží nemohou ženit. Kolikrát jsou to skvělí chlapi se správným náhledem na život a určitě by z nich byli skvělí manželé. Holt katolická církev žije stále ve středověku, ale nad tím se třeba budu rozhořčovat někdy jindy.
Těšila jsem se na tu pouť - každý rok přijedou kolotoče a kolem cesty je rozestavěno množství stánků s tradičními pouťovými sladkostmi a suvenýry. Chtěla jsem strávit celé odpoledne na velkém řetízkáči, který miluju. Jiné atrakce mě moc neberou, motá se mi z nich hlava a jsem pak schopná sebou někde šlehnout. Ale řetízkáč má navždy místo v mém srdci. O to víc mě mrzelo, že letos nepřijel. Prý je pouť i v Polance a většina kolotočů jela tam, protože Polanka je o dost větší a tudíž obchodně atraktivnější. Naše pouť ostrouhala a dočkali jsme se jen několika ubohých atrakcí pro malé drobky.
Tak jsem si aspoň koupila svůj oblíbený turecký med, abych si zapříčinila tradiční nedělně večerní bolest žaludku a zklamaně šla domů. Občasný déšť mi na náladě zrovna nepřidal, ale nakonec se cítím docela spokojeně, protože díky dešti jsem stihla udělat spoustu domácích povinností, které pořád odkládám. Popíjím čaj, ohlodávám špalíček tureckého medu a šklebím se, protože je odporně sladký a bolej mě z něj zuby. A doufám, že příští rok bude ta pouť lepší, protože jsem odhodlaná vrhat se ke každému řetízkáči ve svém okolí až do své smrti.
Já budu prostě pořád dětinská, ať se to ostatním líbí nebo ne a o potěšení z umírněně rozlítané jízdy na řetízkáči si nenechám nikdy ujít.


Začala jsem trochu víc poslouchat Blackmore's Night, když jdu v září na koncert.
Tahle písnička mě okouzlila a rozesmutnila, tak trochu se bojím, že až budu stará, ta slova mi budou připadat krutě výstižná.


When she was young she looked towards the future.

Eyes full of promise, a heart filled with joy
How had her road twisted so harshly
Can these two women be one and the same.

Once she dreamed of romance
Once she imagined she lived in a castle
Once she held the world in her hands
Once was a long time ago far far away.


První prázdninový zápis do deníčku

3. července 2010 v 15:50 | MaryLove |  Něco jako deníček
Měla jsem nedávno dvacáté narozeniny, ani jsem si je pořádně neužila kvůli zkouškovému. Dostala jsem sice spoustu krásných dárků a čeká mě ještě nejméně jedna menší oslava s kamarádkami, ale s rodinou jsme slavili dost narychlo. Nedostala jsem dort, což mrzelo hlavně babičku, která nevěděla, že budeme slavit, takže ho neupekla. Venku bylo ošklivo a poprvé jsem nedostala ani jednu knížku. Je ale fakt, že jsem sama sobě koupila k narozeninám Ptáky v trní.
Vím, že jsou to malichernosti, ale mám prostě pocit, že co pendluju mezi Prahou a Ostravou, spoustu věcí nestíhám a ten zbytek se koná ve spěchu. Už to není všechno tak jednoduché jako dřív. I proto jsem opravdu ráda, že budu skoro celé prázdniny doma. Užiju si svůj milovaný pokojíček, výhled z balkonu, nádhernou zahradu a hlavně snad přesvědčím svou milovanou desetiletou kočku Kikinku, aby mi odpustila, že jsem ji od září zanedbávala.
Poslední zkoušku jsem udělala, ani nevím jak. Vůbec to nechápu, prostě jsem ráno napsala test, pak celý den až do půl čtvrté odpoledne doufala, že nebudu mít dost bodů na ústní část, protože jsem se vůbec neučila. Když se ukázalo, že test jsem napsala velmi dobře, málem mě odnesli, jak mě to zaskočilo. Ústní částí jsem tak nějak proplula, měla jsem obrovské štěstí na otázky, které mi vyučující pokládala, takže jsem odcházela s dvojkou a neuvěřitelně šťastná, že se to povedlo a prázdniny začínají.
Ne úplně teda, protože jsem ještě neodevzdala jednu seminárku a poslední zkoušku mám až v září kvůli nedostatku času. Ale tím se budu trápit až koncem sprna, teď mám zasloužené volno a snažím se si ho užít.
Taky jsem opustila Větrník, svou pražskou kolej, na kterou snad jednou budu vesele vzpomínat, ale teď jsem opradu ráda, že už tam nemusím bydlet. Stěhování domů bylo náročné a ještě náročnější bylo vybalování. Za ten rok v Praze jsem si nastřádala na koleji zcela nový šatník, přičemž má skříň doma se za tu dobu nenafoukla, ani se nezbavila svého vlastního obsahu. Musím teď řešit problém, kam uskladnit všechny ty věci, které jsem si přivezla, ale to je tak krásný problém, že si ho vyloženě užívám.
Mám na léto pár plánů, ale teď budu asi dva týdny zevlovat doma, koupat se v bazénku, hodně číst a koukat na filmy a seriály. Celý rok jsem neměla pořádně čas věnovat se literatuře, kterou mám ráda. Chci si znova přečíst několik svých oblíbených ság a titulů (Řada nešťastných příhod; Harry Potter; Mediátor; Jih proti Severu) i několik nových knih, které mám už věky v seznamu, ale nebyl na ně čas (Muži, kteří nenávidí ženy a vůbec celá trilogie Millenium; Ptáci v trní; Levoboček i pokračování z této řady; Podzim patriarchy; Lady Susan). U postele mi leží hromádka několika knih, která slouží jako improvizovaný noční stolek.
knizky
Nedokážete si představit, jak je těžké vybrat si na léto jen pár titulů. Nejraději bych přečetla úplně všechnu beletrii na světě :D