Květen 2010

Sever a Jih

28. května 2010 v 23:26 | MaryLove |  Čtenářský deník
John Jakes
Sever a Jih

Na tohle jsem narazila náhodou. Hledala jsem na youtube videa k seriálu Sever a Jih od Gaskellové (tenhle S&J nemá s občanskou válkou nic společného) a vyskočil mi opening k jinému seriálu. Jen jsem se podivila, kolik těch Severů a Jihů vůbec je (neznají autoři originálnější názvy?) a zase jsem se vrátila ke svému původnímu záměru.
O pár měsíců později jsem v naší sklepní knihovně (máme doma tolik knížek, že ty méně čtené dáváme do sklepa) objevila něco, co vypadalo jako něco ve stylu Rosamunde Pilcher. Aspoň podle obalu.
Přečetla jsem si anotaci a v hlavě mi svitlo, hej, to je ta věc, kterou jsi zahlédla na YT!
Všech sedm paperbackových knížek s barevnými přebaly jsem vylovila z poličky, odfoukla z nich prach, položila je ke svému nočnímu stolku a pustila se do čtení.
Je to vlastně trilogie (Sever a Jih, Láska a válka, Nebe a peklo), rozdělená do sedmi knížek, pojednávající o osudech dvou rodin během občanské války. Zatím jsem přečetla jen první díl (zatracené zkouškové), ale můžu říct, že mě to dost zaujalo. Ostatně, v Americe se prý jedná o "nejpopulárnější knihu postihující tuto tématiku", což mi přijde trochu přehnané, vzhledem k oblibě Jihu proti Severu (aneb jak snadno a debilně přeložit Gone with the Wind). Každopádně není radno knihu odsoudit kvůli děsivé obálce z 90. let nebo její délce (všechny díly dohromady mají kolem 2500 stránek).

Suma sumárum

19. května 2010 v 1:39 | MaryLove |  Něco jako deníček
Mám za sebou úspěšně první zkoušku. Ještě mě jich čeká šest. Blah.

V Ostravě máme vodu. Spoustu vody. Povodně. Ve čtvrtek jedu domů a jsem docela zvědavá, jak to tam vypadá. Fotky vypadaly skoro apokalypticky, ale podle mých rodičů to tak zlé není. Konkrétně náš dům je naštěstí v bezpečí na kopečku, jenom nám trochu napršelo do sklepa. Stejně mě to ale děsí, když vidím na fotkách známá místa, jak je pohlcuje špinavá voda. Bojím se o lidi, kteří nemají to štěstí a bydlí třeba přímo u nějakého toku. O své známé, kamarády, spolužáky. Z Facebooku se dozvídám, co se kde stalo, které cesty jsou uzavřené a kdo má místo zahrady jezero.
Mrzí mě, že nemůžu být doma. Byla bych klidnější, kdybych mohla být u toho.
Takhle si sedím v Praze, koukám na všechny ty fotky a chce se mi brečet.

Začala jsem nedávno číst Sever a Jih od Johna Jakese. Teď jsem si dala po první části prvního dílu pauzu na učení do školy, ale nemůžu se dočkat, až se na to zase vrhnu. Hrozně mě to baví. O prázdninách si ještě znova přečtu Jih proti Severu od Mitchellové (vůbec nejsem blázen do knížek o občanské válce :D).

Babička dostala štěňátko bišonka. Jmenuje se Sofinka. Před dvěma týdny to byl neuvěřitelně hodný, trpělivý a poslušný pejsek. Babičce se podařilo z ní za ty dva týdny vychovat zlobivého ďáblíka.
Mluví na ni jako na dítě, zásadně jí neuděluje povely, piškoty jí nedává za odměnu, ale za to, že se "tváří tak nádherně roztomile". Nechává se od ní kousat a honí ji po zahradě, protože Sofinka neposlouchá. Strávila jsem s tím psíkem úplně sama čtyři dny, naučila jsem ji přiběhnout na zavolání, posunula jsem jí spací režim tak, aby vyhovoval mně, pečlivě jsem ji peskovala i chválila. Vypadalo to, že jsme na dobré cestě. Jsem si ale jistá, že babička mou snahu během dvou dnů zase úspěšně pohřbí a Sofinka se znovu stane rozmazlovanou princezničkou.

To by bylo asi všechno, co jsem si sem chtěla zaznamenat, abych měla na konci roku aspoň nějaké ponětí, co jsem na jaře dělala :D

Ruffles and laces and candy sweet faces

11. května 2010 v 2:15 | MaryLove |  Něco jako deníček
Šaty, které jsou nechutně drahé a nejspíš absolutně nedostupné, pokud zrovna nejste z Japonska.
Ale slintat nad nimi můžu, ne? :D

VM1

Seznamy

4. května 2010 v 14:21 | MaryLove |  Něco jako deníček
Skladuju v peněžence několik seznamů. Jeden obsahuje výčet dárků k narozeninám, které bych chtěla (ne, není nekonečně dlouhý, jsou na něm asi čtyři položky a z toho jedna částečně proto, že můj tatínek zbožňuje nakupování elektroniky), na dalším mám zase vypsané doplňky a oblečení, co zrovna sháním (široký bílý pásek, šedomodrý svetr s dlouhým rukávem, tmavě šedé tenisky, malá černá kabelka). Vedu si taky seznam nadcházejících zkoušek a zápočtů, seznam filmů, které chci vidět, seznam pro nákup potravin a hlavně seznam knížek. Ten je asi nejdelší ze všech.
Je úplně hyper super mega vymakaný, rozdělený na "nudné sračky do školy", "nudné sračky, které bezpodmínečně potřebuju ke zkoušce", "oddechové knížky pro volný čas" a "knížky za odměnu". Každý titul, který chci na seznam zařadit, si nejprve vyhledám na stránkách městské knihovny, abych zjistila, jestli ho vůbec mají, případně na které pobočce. Pokud jde o knihu, kterou se chystám číst v nejbližší době, připíšu si k ní písmeno, jež charakterizuje stav knihy (V - ve volném výběru, S - ve skladu, P - na Petřinách). Tento stav se pochopitelně často mění, proto nemá cenu, abych si ho zaznamenávala u knih, ke kterým se dostanu nejdřív tak o prázdninách.
Kdykoliv se ocitnu v knihovně (asi dvakrát týdně), vytáhnu svůj hyper super mega seznam a jdu najisto pro knížky, které momentálně potřebuju. Miluju ten pocit, když si nesu tašku plnou knížek (i když třeba spadají do jakékoliv ze dvou kategorií "nudných sraček") a na koleji pak tlustým fixem na svém seznamu přeškrtnu položky vyzvednuté z knihovny - splněné.
Ráda mám ve svých věcech pořádek a seznamy mi pomáhají mít přehled. Díky nim si nemusím spoustu věcí pamatovat, stačí sáhnout do peněženky pro příslušný papírek a hned vím, co jsem to chtěla. Zvlášť u toho oblečení se mi to vyplácí, protože pak nekupuju nepotřebné kousky, ale jen to, co zrovna opravdu potřebuju (široký bílý pásek je momentálně prostě NUTNOST).
V SISu máme uvedený seznam zkoušek a u každého předmětu je malý červený křížek, který se ve chvíli, kdy zkoušku uděláme a vyučujícího napadne to do SISu zapsat, promění v malou zelenou fajfku. Už jen pro ten uspokojivý pocit, že mám seznam kompletně ofajfkovaný, musím všechny zkoušky co nejdřív dát. Tenhle seznam vlastně podporuje mou (neexistující) studijní morálku.
Hyper super mega seznam knížek je velmi často aktualizovaný a předělávaný, neustále mění podobu. Někdy ho s sebou tahám tak dlouho, až se papír celý umolousá a potrhá a tužkou napsané záznamy se rozmažou. Jindy se pyšním krasopisně sepsaným a barevně označeným listem.
Jednou jsem naklusala do oddělení divadelní vědy se seznamem četby k Mastičkáři a knihovnice vyjádřila přání vidět ten seznam knížek, co potřebuju, aby mi to všechno donesla. Chvilku němě zírala na můj hustodémonsky krutopřísný systém, pak mi věnovala jeden bleskový udivený pohled a mlčky se vrhla do nošení knih na pultík přede mnou.
Tak jsem seznamový úchyl. No a co.
Teď mě omluvte, jdu si vyhledat pár nudných sraček ke zkouškám, které začínají za dva týdny.
A jestli při nich položím život, pohřběte mé seznamy se mnou.