Kvík puf!

3. ledna 2010 v 17:27 | MaryLove |  Něco jako deníček

Rok 2009 je za námi. Většinou dělám bilanci v létě, když mám narozeniny, protože mi přijde nesmyslné nějak shrnovat rok, který je, co se týče školy i mého aktuálního věku, teprve v půlce. Je mi devatenáct a půl a mám za sebou první semestr vysoké školy, pokud nepočítám zkouškové, které teprve přijde. Skoro si nevzpomínám, co se dělo před rokem v lednu, všechno mi splývá dohromady a pamatuju si jen několik výrazných momentů, pocitů a nálad.
Schválně jsem otevřela diář a sama jsem zvědavá, jaký tenhle rok vlastně byl.

V lednu jsem na druhý pokus udělala řidičák. Byla jsem vrcholně šťastná, protože jsem nevěřila, že se mi to někdy povede a útrapy s autoškolou byly konečně minulostí.
Šla jsem s Adamem a jeho kamarádkou na Klářin maturitní ples a skvěle jsme si to užili (dinosauří fialka!) a hned druhý den jsem zase jela do Ostravy na náš vesnický lidovecký ples a ten jsme si s holkama taky skvěle užily (letos hodlám obě akce zopakovat).
Navštívila jsem den otevřených dveří na FF UK a nadchla se pro studium v Praze, hrozně jsem si přála tam studovat a žít blízko svých nejlepších kamarádů a ňufa. Všechno jsem si to malovala v růžových barvách a strašně se na to těšila.
Po šesti a něco letech hraní jsem skončila s klavírem, abych měla čas na přípravu k maturitě, ale školu jsem jinak vůbec neřešila. Neučila jsem se a kupodivu jsem měla stejné známky, jako dřív.
S holkama jsem zatím naposledy navštívila diskotéku Kravín, potkala jsem tam Kristýnu-Gottwaldýnu a tančily jsme spolu starodávné tance uprostřed bandy třináctiletých diskofilů :D:D taky jsme si dělaly legraci ze Scorpuse a pak jsme na to dlouho vzpomínaly jako na nejlepší akci v Kravci.

Únor byl ve znamení podávání přihlášek na VŠ. Zavrhla jsem Brno a po dlouhém uvažování i Olomouc a podala si tři přihlášky do Prahy (FHS, bohemistika, anglistika) a jednu záchytnou do Opavy (česká literatura), protože tam nebyly přijímačky.
Jeli jsme s rodinou, holkama a jejich rodinama do Alp, jako každý rok. Ostatně, poalpský post tady někde bude v archivu :D
Byla jsem nemocná a fotili jsme se na tablo, z čehož jsem byla strašně nešťastná, protože mi vyšla úplně hnusná fotka.

Březen... začaly se kupit písemky, seminárky a zkoušení z maturitních otázek, ale pořád jsem ještě nestresovala. Profesorka z literatury mi řekla, že mám hezký ústní projev :D a Terezka měla šlusku, tak jsme tam s holkama a Tomem řádili s naší pseudopolkou a děsili slušné lidi.

Hned na začátku dubna jsem jela do Prahy na přípravný kurz z anglistiky. Tam jsem si uvědomila, že nechci mít za spolužáky alternativní šprty s prapodivným módním vkusem a že ty přijímačky budou kurevsky těžké. Byla jsem z toho v depresi, ale k učení mě to nedokopalo. Psali jsme maturitní slohovku a já ji strašně zvrzala a cítila jsem se ještě hůř, jelikož jsem předtím měla ze slohovek vždycky samé jedničky. Panikařila jsem kvůli zkouškám na FHS a Velikonoce mě nějak minuly. Škola mě pořád nechávala chladnou a měla jsem silácké řeči, ale uvnitř jsem byla příšerně nervózní kvůli zkouškám na VŠ.
18.4. byl naprosto úžasný den v Praze. Zkoušky na FHS a večerní bloudění Prahou. Domů jsem odjížděla s pocitem, že všechno je tak, jak má být.
Ve škole jsme se fotili v třídních tričkách a já si znovu uvědomila, že mi tahle třída a tenhle gympl budou moc chybět.

Celý květen mi bylo špatně. Vyčítala jsem si svoji lenost a neschopnost sednout si k učení. Sekla jsem i s flétnou (po deseti letech hraní) a měla spoustu času, ale žádný impuls. Poslední zvonění bylo zábavně, jenom mi to kazilo pomyšlení, že tohle jsou poslední dny s lidmi, kteří pro mě byli skoro jako sourozenci. Ze slohovky jsem dostala dvojku a byla jsem docela ráda, že to není horší. Začal svaťák. Abych pravdu řekla, opravdové učení přišlo až s koncem svaťáku, protože jsem si pořád říkala, že když jsem až ve čtvrtek, mám ještě dost času. Babička slavila sedmdesáté narozeniny a všichni jsme byli ve stresu, takže jsem se hodně nepříjemně pohádala s taťkou a měla jsem pocit, že je toho na mě moc a nikdy to nemůžu zvládnout. Pořád jsem brečela a cítila se mizerně.
Maturita nebyla tak hrozná, jak jsem se bála, ale výsledek mě překvapil. V jednom případě příjemně, v druhém přišlo velmi ošklivé zklamání. Pomaturitní večírek se vydařil, vznikly nepublikovatelné fotky a s Kristýnou jsme to strašně prožívaly, opily jsme se, seděly na cestě u jezera, objímaly se, brečely si do vlasů a bály se nových začátků. Zároveň se mi obrovsky ulevilo, že je to za mnou, taky proto, že už jsem měla jisté, že budu studovat v Praze (vzali mě na FHS).

První dny v červnu jsem strávila v Praze. Přijímačky na anglistiku byly celkem v pohodě, byla jsem už smířená s tím, že mě tam asi nevezmou a navíc jsem byla psychicky strašně vysílená květnem, takže jsem to ani nechtěla řešit. Přijímačky na bohemistiku mi připadaly zrůdně těžké, nedávala jsem si žádné šance a jela domů s tím, že je to za mnou a mám prázdniny.
Jenže jsem se dostala do dalšího kola anglistiky. Nejdřív jsem vůbec nechtěla jet, nakonec jsem jela kvůli rodičům a stejně mě nevzali, ale aspoň si nemůžu nic vyčítat.
Začaly mi prázdniny a oslavila jsem narozeniny na Stodolní s holkama.
Taky za mnou přijela Klárka :-*

Červenec a srpen mám v mlze, diář prázdný a hlava taky :D Někde tam proběhla dovolená ve Španělsku, taky dvoutýdenní flákací brigáda, kde jsem znovu přečetla HP7. Zjistila jsem, že mě vzali na bohemistiku do Prahy a to mi udělalo velkou radost, kterou mi trochu zkazila máti a její připomínky. Spousta volných dnů a těšení se na studium v Praze. Později méně volných dnů a strach z nového života.
Pobyt u Klárky, další bloudění Prahou a první důkladně potlačené pochybnosti.

V září se konal zápis a přípravy na stěhování do Prahy. Uvědomila jsem si, jak moc mi bude chybět Ostrava, moje rodina a můj pokoj. Hrozně se mi nechtělo odjíždět pryč, navíc mi ňuf odjel do Francie a já se cítila hrozně osaměle. Objevila jsem Sonatu a naprosto se do ní zamilovala. Ubytovala jsem se na koleji a propadla depresi při pomyšlení, že tady budu žít nejmíň rok.

Říjen a nové začátky. Imatrikulace. Docela příjemná spolubydlící. Praha a její cizí uličky, divní turisti a Pražáci s ostrými lokty. Uvažovala jsem, jestli na to mám, žít tak daleko od domova, občas jsem měla chuť se na to vykašlat a jet domů. Ideály vzaly za své, bohemistika nebyla tak skvělá, jak jsem si myslela. Jedno z mála pozitiv mého nového života byla samostatnost a taky fakt, že jsem se mohla pravidelně vídat s dvojčátkem a Adamem. Vrátil se ňuf, ale něco se změnilo.

V listopadu jsem začala navštěvovat knihovny a číst strašně nudné filosofické žvásty. Školu jsem nějak odsunula na vedlejší kolej a začala pěkně ojebávat přednášky :D
S Adamem jsme byli u Michaly na kinovečeru. Celá rodina jsme jeli do Zlína na koncert SA a já byla naprosto nadšená. O týden později jsem byla neméně nadšená z koncertu P!nk. Začala jsem se dokopávat k vypracování referátů.
Klárka měla bezvadnou narozeninovou oslavu v čajovně. A já zase začala pochybovat.

Prosinec utekl hrozně rychle. Těšila jsem se na Vánoce a dlouhé volno strávené doma. Nakupovala jsem dárky s Klárou a její máti, taky jsem s nimi šla na Kouzelnou flétnu. Užívala jsem si vánoční atmosféru v Praze. Bruslila jsem s Martinou a pěkně si natloukla :D
Klárka jela se mnou do Ostravy, koukaly jsme na Love Actually a mně se zastesklo po adventu doma, protože maminka celý dům krásně vyzdobila.
Byli jsme všichni ve Vídni na vánočních trzích. V rychlosti jsem dodělala referát a úspěšně ho odprezentovala a měla pocit, že mám všechno na háku. S holkama a Adamem jsme se šli zasmát na Nový měsíc. Rozhodla jsem se udělat velký krok, ale pak jsem dostala strach a od té doby mi to vrtá hlavou.
Jela jsem na Vánoce domů. Setkala jsem se s částí třídy z gymplu a ovládla mě nostalgická vzpomínací nálada. Na učení jsem se vykašlala a seminárky dodělávám teď, na poslední chvíli.
Dostala jsem od sestřičky nádherný viktoriánský domeček pro panenky, který sama vyrobila. Alpská parta šla na bowling a já vyhrála dokonce i nad Terezkou! :D
Silvestra jsem oslavila u Klárky a bylo to senzační završení roku, který nebyl až tak senzační.

Byl to rok, kdy jsem brečela asi nejvíc za celý svůj život. Hodně se toho změnilo a něco se nezměnilo vůbec. Zkouškové na prahu a co myslíte, učím se na zkoušky? :D:D
 


Komentáře

1 KlaPi KlaPi | E-mail | Web | 3. ledna 2010 v 17:45 | Reagovat

Jsem zvědavá, co bude za rok, vážně :) Doufám, že bude líp, ňufinko... snad Ti tu u nás v Praze není až tak zle, jak to vyznívá z tohohle článku, nebo ano?

2 MaryLove MaryLove | 3. ledna 2010 v 17:51 | Reagovat

Není mi zle, akorát se mi stýská po domově a starém, jednoduchém životě :) a jsem hrozně ráda, že tě tam mám :-*

3 Martina2684 Martina2684 | 18. ledna 2010 v 1:18 | Reagovat

Zdá se mi, že jsi nakonec všechny překážky zdárně překonala i přes ty slzy a ošklivý pád na bruslích o:-) A například já jsem moc ráda, že jsi v Praze a doufám, že tu budeš déle než jeden rok.  Neboj se, Praha je skvělé město a kdybych mohla udělat něco, co by Ti pomohlo se tu cítit lépe... :)

4 MaryLove MaryLove | 18. ledna 2010 v 15:20 | Reagovat

Mně pomáhá už to, že tady pro mě s Klárou jste :) a kdyby nám vyšlo to společné bydlení, bylo by to naprosto nejlepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama