Spousta převratných novinek

5. března 2009 v 19:26 | MaryLove |  Něco jako deníček
Tak se mi zdá, že přišlo jaro. Dneska jsem ze šatníku po dlouhé době vytáhla sukni, abych všem své zdání demonstrovala a nerozházelo mě, ani když se ve čtyři hodiny nádherně rozpršelo. Jak poznamenala spolužačka, kdykoliv já si vezmu sukni, je jedno, jaké je počasí, ale stoprocentně začne pršet. Nejspíš to nějak přivolávám.
Každopádně celé dopoledne krásně hřálo sluníčko.
Příchod jara s sebou nese i jisté problémy. Předně, za tři měsíce touhle dobou už budu mít po maturitě. Nějak moc se to blíží a asi už bych se vážně měla učit. Všichni ve škole vyšilují a mávají kolem sebe maturitníma otázkama a profesoři nás stresují a píšeme spoustu písemek z nematuritních předmětů, protože nás chodí na vyučování čím dál míň. Někteří přijdou jen na semináře, protože tam se probírají věci k maturitě a na normální výuku kašlou. Já se zatím s absencí držím, i když občas taky úmyslně zaspím, nebo prostě nejdu, jelikož se mi nechce. Ono když je člověk už v posledním ročníku, profesoři nad lecčím přimhouří očko
Asi tak před dvěma měsíci jsem dostala povolení zabíjet, jak já říkám, ostatní to pojmenovávají řidičák. Od zkoušek jsem neřídila a ani jsem neměla potřebu, protože na silnicích není bezpečno a já opravdu nechci nikomu ublížit. Nicméně tatínek tvrdí, že to chce jen praxi a tudíž mi nechal oprášit autíčko, které koupil speciálně proto, abych ho obouchala během své praxe. V sobotu chce se mnou jet na moji první jízdu. Bude to katastrofa. Řízení mi nešlo, ani když jsem měla vedle sebe instruktora, který mohl kdykoliv napravit moje chyby. Navíc jsem jezdila fabií a teď mě chtějí posadit do oktávky! Zkrátka a dobře, moc se na to netěším, ale co se dá dělat. Musím tatínkovi vyvrátit jeho ztřeštěný nápad, že ho budu vozit někam do Havířova na jeho srazy s přáteli.
Taky jsem si dneska všimla, že mám nějak dobitý mobil. Což o to, já se s technikou zrovna nemazlím a mám pocit, že tahle růžová Nokia mi už i spadla z balkonu (ale jen do trávy) a občas s ní hodím trochu prudčeji na zem, ale nikdy mi nepřišlo, že by jí to nějak ublížilo. Až teď jsem postřehla, jak je celá oprýskaná a že mám displej nějaký rozviklaný a uvědomila jsem si, že se k ní budu muset začít chovat lépe. Přece jen, už jí jsou skoro dva roky.
To by bylo pro dnešek asi vše (historkou o záchvatu smíchu v němčině vás nebudu zatěžovat) a teď jdu dopsat smsku svému snoubenci, odporně vytíženému učením
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama