Jane Austenová

13. února 2009 v 18:22 | MaryLove |  Čtenářský deník
Dílo

Austenová je představitelkou tzv. rodinného románu (domestic novel), ve kterém věrně líčila život své společenské vrstvy a všechny nešvary a zvyklosti, se kterými se osobně setkala.


Rodinný román je druh románu, který vykresluje běžný život střední třídy s důrazem na každodenní, obvyklé činnosti. Počátky sahají ke konci 18. století, kdy ekonomické změny daly vzniknout středostavovské třídě žen, které hledaly způsob, jak vyplnit svůj volný čas.
Prvními autory rodinného románu jsou skutečně ženské spisovatelky, které chtěly ve svých knihách zobrazit život takový, jaký jej znaly ony i jejich čtenáři. Ústředním místem je dům a domácnost a osudy a běžné starosti jeho obyvatel - zejména žen. Proto také byly zejména ženským čtenářkám určeny. S jistou nadsázkou by se tak dalo shrnout, že tento druh románu psaly ženy, o ženách a pro ženy.
K významným autorkám tohoto žánru se řadí Jane Austenová, Elizabeth Gaskellová (Cranford) či George Eliot (Middlemarch).
Tento druh žánru je reakcí na tzv. gotické romány, které stavěly na výjimečných, jedinečných postavách a neobvyklých a často velmi nepravděpodobných zápletkách s přídechem tajemna a mystérie. (Wikipedie)
Austenová gotickým románem pohrdala, považovala jej za brak a v knize Northangerské opatství paroduje právě takové romány od Ann Radcliffové (Sicilský román, Záhada Udolfa).
Austenová psala v době romantismu, nepřipojuje se však k tomuto hnutí a objevují se u ní spíše realistické prvky. Romantismus jí připadal hloupý a směšný, což můžeme jasně vidět i v knihách - například postava Marianne z Rozumu a citu je ovládána svými emocemi a vášněmi a je romantickou hrdinkou, pak ale dostává životní lekci reality a zjišťuje, že musí k životu přistupovat jinak.
Její hlavní hrdinky bývají inteligentní mladé ženy, mravně silné, rozumné a bystré, které vynikají v prostředí pošetilých venkovanů. Jsou nám sympatické, protože jemně bojují s povrchní společností a zkostnatělými názory, které často mívají i členové jejich vlastní rodiny a zároveň řeší běžné problémy žen své doby. Ostatní postavy jsou komické tím, jak úzkoprse lpí na společenském řádu a jsou ochotné kdykoliv odsoudit člověka, který se jejich pravidlům vymyká. Objevují se zde i takoví, kteří pohrdají hlavními hrdinkami pro jejich bystrý úsudek a smysl pro humor, který byl tehdy u ženy nepřípustný a nevhodný. Austenová se nespokojí s povrchovým popisem postav, zvláště hlavní postavy a ústřední páry jsou propracované, dělají chyby, mají špatný úsudek, ale ze svých chyb se s úsměvem poučí. Ačkoliv se některé jevy v jejích románech opakují nebo jsou podobné, každá postava má vlastní individualitu. Například Emma a Elizabeth jsou velmi odlišné, přestože vypodobňují stejný typ hrdinky.
Jane Austenová popisovala moderní ženy, které byly na stejné úrovni, jako muži. Také proto jsou její romány stále oblíbené, jelikož se dovedou dnešní čtenářky s jejími hrdinkami snadno ztotožnit. Typický jemně sarkastický humor Austenové nenásilně prolíná všemi jejími knihami a je velmi dobře vidět, jak zkušenou byla pozorovatelkou. Sleduje společenské zvyklosti a jevy a s laskavým nadhledem je popisuje ve svých dílech, takže máme možnost proniknout do hlubin života venkovské šlechty na anglickém jihu v tehdejší době.
Austenová kritizuje náznakově, nepouští se do žádné otevřené revolty. Její knihy mají většinou podobné, ale milé zápletky, dobrý konec, kdy se všechno vyřeší a podle všeho často odrážejí její vlastní zážitky. Nejblíže jejímu vlastnímu životu je nejspíš Pýcha a předsudek.
Psala o událostech, které znala a byly jí blízké. Plesy, venkovské zábavy, nabídky k sňatku a celkově průběh namlouvání. Dokáže vykouzlit silně romantickou scénu, aniž by tím sklouzla k rozmělněnému patosu, jak se to často stává dnešním autorkám románů o lásce. Austenová stále zůstává nad věcí.
Mladá žena tehdy měla jediný cíl - získat nejlepšího zabezpečeného muže v sousedství, pojmout ho za manžela a pokud možno si tím polepšit na společenském žebříčku. Austenová se tomu vysmívá, honba za manželem jí připadá směšná a hloupá, ale chápala, že to je součást doby. Přesto se příčila jí podřídit. Její hrdinky za muži nedolézají, nenadbíhají jim, občas jimi trochu opovrhují, dokud nenajdou toho správného, který si je zaslouží. Často také řeší postavení různých tříd a vztahy mezi nimi.
Téměř ve všech scénách se vyskytují ženy, nejspíše proto, že autorka netušila, jak přesně se muži baví, když jsou o samotě. Dnešnímu čtenáři může nabídnout ve svých příbězích lehké ponaučení, které mu ovšem nevnucuje, čtenář si je najde sám. Sleduje vývoj děje až do zdárného konce a přitom si postupně uvědomuje, v čem spočívá morální poselství, aniž by mu bylo vtloukáno do hlavy polopaticky.
K jejím obdivovatelům se řadí i mnoho známých spisovatelů, například sir Walter Scott pro přesnost popisu charakterů a pocitů jejích postav. Stejně tak ji uznává jako skvělou autorku Macaulay, Samuel Taylor Coleridge, Robert Southey, Sydney Smith nebo Edward Fitzgerald. Zároveň se jí dostávalo i kritiky od Charlotte Brontë nebo Marka Twaina.
Jane Austenová je stále velmi oblíbená, nejen pro osobitou romantiku jejích knih, ale hlavně pro svou ironii, vtip, nadhled, dobré postřehy a obraz společnosti své doby.
 


Komentáře

1 Twinini Twinini | Web | 13. února 2009 v 23:19 | Reagovat

Ne, vážně jsem nečekala, že se tu článek s tímhle tématem objeví... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama