V Brně jedu...
Neděle v 19:22 | MaryLove
|
Něco jako deníček
...a v záři velkoměsta má gesta mají styl!
Aneb byla jsem na majálesu v Brně a zařadila tuto akci mezi další epické a legendární kalby komediálního dua K&S :D
Měla bych psát bakalářku, takže jsem si vzpomněla, že mám blog, u kterého bych mohla prokrastinovat. Kromě bakalářky musím dopsat ještě čtyři seminárky a čeká mě pět obzvlášť vypečených zkoušek, takže samozřejmě to nejlepší, co můžu dělat při nedělním podvečeru je flákat se na internetu.
Poslední dobou vážně nemám čas se nudit, pokud zrovna nejsem ve škole nebo pilně nestuduju, tak pořád něco podnikám, zažívám hromadu věcí a celkově cítím, že vážně ŽIJU, nejen přežívám. Děje se toho tolik, že jsem si začala vést papírový deníček a pořizuju nekvalitní random fotky na mobil jako doprovodnou ilustraci, abych v důchodu mohla vnoučátka oblažovat vyprávěním o skopičinách, které jsem za svého bujarého mládí vyváděla a ukazovat jim opilecky rozmazané fotky z hospod, majálesů, koncertů a vůbec všech chlastacích akcí, kam se vrtnu.
Není to ale jen o zábavě, mám ze sebe radost, protože vidím, že se vyvíjím. Překonávám samu sebe, překonávám své obavy a strachy, učím se být samostatnější, odolnější a vyrovnanější. Baví mě poznávat nové věci, posouvat hranice, bořit zdi a přitom se snažím pořád zůstat svá.
Teď ještě napsat tu strašlivou bakalářku, zvládnout zkoušky a přijímačky a léto si hodlám užít i přes učení na státnice.
Mám slunce v duši a snad si ho tam ještě dlouho udržím :)
K Majáku
20. dubna 2012 v 16:00 | MaryLove
|
Čtenářský deník
Virginia Woolfová
K Majáku
Virginia Woolfová mě fascinuje. Už při četbě Paní Dallowayové mě zaujala tím, jak umí uchopit zdánlivě banální okamžik v lidském životě a přisoudit mu zcela nový rozměr, podstatu a váhu... Vytahuje na světlo utajené podvědomí svých postav, pocity, útržky myšlenek, záblesky vzpomínek, odrazy smyslových vjemů a okolního dění, něco, co člověk hluboko uvnitř cítí, ale neumí to pojmenovat nebo zachytit.
To, jak se nás věci dotýkají, jak vnímáme lidi kolem sebe, jak sami sebe vidíme.
Ještě nikdy nikdo se netvářil tak smutně. Trpká a černá, někde napůl cesty v temnotě, v paprsku letícím ze slunečního světla do hlubin, se možná utvořila slza; slza spadla; vody se zavlnily sem a tam, přijaly ji a uklidnily se. Ještě nikdy nikdo se netvářil tak smutně.
Some days
21. března 2012 v 15:05 | MaryLove
|
Něco jako deníček
...poslední dobou pro mě platí ta první část - všímám si, kolik malých zázraků provází můj každodenní život a užívám si všechno, co přináší.
Že by jaro?
(obrázek z tumblr.com)
Jeden den
9. března 2012 v 16:45 | MaryLove
David Nicholls
Jeden den
Netradičně jsem jako první viděla film, který se mi moc líbil... a na základě toho jsem se rozhodla, že nebudu čekat, až se mi podaří knížku někdy za tisíc let ulovit v knihovně a rovnou jsem si ji koupila.
Nelituju, protože jsem dostala přesně to, co jsem očekávala - hořkosladký příběh, který jsem znala už z filmu, napsaný tak, jak jsem si to představovala. K filmu můžu podotknout, že je to rozhodně dobrá adaptace a oba herci v hlavních rolích dokonale vystihli to, co je v knize charakterizovalo.
To, že jsem jako první viděla film, možná ublížilo mému dojmu z knížky, protože už jsem věděla, jak to dopadne. Věděla jsem, jak se bude příběh vyvíjet, co bude následovat a jak to celé skončí, protože film knihu věrně zobrazuje a některé části vyloženě kopíruje. Kdybych vydržela na film nekoukat, určitě by se mi kniha líbila víc, nicméně i takto jsem si četbu užila, protože autorův styl se mi velmi zamlouval, ničím mě nerušil a příjemně plynul při vykreslování jednotlivých okamžiků a duševních pochodů dvou lidí v průběhu dvaceti let... ale závěr mě nezasáhl tolik, jako když jsem ho viděla ve filmu.
Nějak nevím, čím bych vystihla kouzlo tohohle románu, díky kterému se zařadil mezi bestsellery poslední doby, ale rozhodně ho můžu doporučit. A pokud se vám nechce přelouskávat 450 stránek, podívejte se na film - řekla bych, že náladu knížky velmi přesně vystihuje.
To už je březen?
5. března 2012 v 23:04 | MaryLove
|
Něco jako deníček
Z bakalářky mám sotva úvod, na přijímačky ani státnice se ještě nepřipravuju a chybí mi pět zkoušek. Hahá :D
Jinak se mi daří dobře, děkuji za optání. Vymetám plesy a s Kristýnou jsme zavedly tradici pátečních návštěv Stodolní ulice. Občas se celý večer koukám na seriály a cpu se čokoládou nebo párkama s kilem hořčice, ale už kvůli tomu nemám výčitky, protože jsem začala CVIČIT. Ano, já, známá to povalečka a lemra líná, jsem se pustila do pravidelného pohybu a, och ta hrůza, baví mě to! Vážně, každý den se dokopávám, abych si tu půlhodinku vyhradila a hejbla si kostrou, ale když už cvičím, nabíjí mě to energií a po cvičení samotném se cítím nádherně, že mám tu vůli a nevynechávám a nesnažím se samu sebe nějak ukecat, že dneska bych si mohla dát oddych a že jsem krásně zničená a unavená a vidina plochého břicha mě žene kupředu, že ačkoliv ze mě pot lije proudem, zatnu zuby a jedu až do konce. Dřív jsem si myslela, že pravidelné cvičení zahrnující kliky, sed-lehy a podobné číčovinky můžou dělat leda psychopati, ze kterých se časem stanou svalstvem pokrytá stvoření nejasného pohlaví, ale teď si říkám, že na tom pohybu asi fakt něco bude.
Chystám se jít nakupovat! Jaro je tady, je cítit ve vzduchu, ve vodě, hraje si se záclonama v otevřeném okně a dejchá mi do tváře a láká mě ven, když bych měla sedět ve škole. Šly jsme proto dneska s kamarádkou místo na přednášku na lov - ospravedlňovaly jsme si to tím, že by byl hřích sedět v ponuré učebně na katolické fakultě, když můžeme být venku a fetovat ten čerstvý jarní vzduch a kochat se modrou oblohou... strávily jsme dvě hodiny v nějakém outletovém obchodu u Václaváku, protože kamarádka si vybírala kalhoty a žádné se jí nelíbily. Když už si nějaké odnesla do kabinky, tak byly moc velké, moc malé, moc krátké, nebo v nich neměla zadek (vážně jsme asi dvacet minut řešily, jestli ten zadek opravdu nemá, nebo za to můžou ty kalhoty). Ale jo, jarní nákupy k jaru patří. A abych nezapomněla, co že to nutně potřebuju, abych se tohle jaro mohla vůbec ukázat venku, udělala jsem si obrázkový nákupní seznam na polyvore.com :D
Zítra jdu občmuchávat obchody a jestli si nic nekoupím, budu vážně našňupnutá.
Únorová challenge
1. března 2012 v 21:27 | MaryLove
|
Něco jako deníček
Na Plurku se nám seběhla nová challenge - celý měsíc natáčet každý den a vytvořit tak video, které bude mapovat, co jsme v únoru dělali...
Nemám jednotlivé dny ve videu popsané, protože WMM se mi zhruba každé tři minuty zasekl a odmítal spolupracovat, takže rozpis mého února najdete pod videem. Jo a ještě jsem při vytváření videa zjistila, že dva dny tam vůbec nemám a za jeden den mám naopak dvě videa, holt se s tím budete muset smířit :D
1.2. Koukáme s Kikinkou v posteli na Mad Men
2.2. Psí žadonění
3.2. Sestřička mi udělala snídani!
4.2. Jedeme z nákupů
5.2. Slavíme Dominčiny narozeniny
6.2. Čekám na kamarádku
7.2. Pendolinem do Prahy
8.2. V Palladiu
9.2. Krásný den!
10.2. Učím se na zkoušku s jahodovým kompůtkem <3
11.2. Sokolský ples u nás na vesnici :D
12.2. Ferdinand obsadil kočárek
13.2. Zase do Prahy
14.2. S klukama v hospodě
15.2. Opožděný valentýnský dárek
16.2. Jedeme ze Stodolní
17.2. Kikinka kouká na závody :D
18.2. ?
19.2. ?
20.2. První den školy
21.2. Ples KTF
22.2. Noční cesta na kolej z hospody
23.2. V Dlouhé story a vylidněná Stodolní někdy v šest večer :D
24.2. Shopping Park
25.2. Vracím se domů ze srazu se spolužačkami
26.2. Jaro venku
27.2. A zase zima
28.2. Čekám na kamarádku u FF
29.2. Prej už se mám na to natáčení vysrat a raději jít drbat Kikinku :D
Není přání jako přání
9. února 2012 v 14:51 | MaryLove
|
Čtenářský deník
Není přání jako přání
Alexandra Potter
Jelikož musím kvůli škole číst hromadu nudných bichlí a vysoce ceněných uměleckých děl, čas od času si potřebuju odpočinout u něčeho oddychového, lehce stravitelného a nenáročného. Taková kniha nemusí být nutně podřadná, třeba Deník Bridget Jonesové patří mezi mé oblíbené oddychovky a ačkoliv se na ni spousta lidí dívá jako na brak, podle mě je to v jistém směru geniální dílo. Chci, aby mě taková knížka pobavila, zaujala, abych ji měla přečtenou rychle, protože není čas ztrácet čas, ale abych po jejím přečtení litovala, že už je konec.
Na zadní straně obálky knihy Není přání jako přání se píše o autorce píše, že "při četbě její knihy budete váhat, zda vám její tvorba připomíná spíše Betty MacDonaldovou v moderním hávu nebo eskapády Bridget Jonesové", což mě pochopitelně nalákalo, protože Betty MacDonaldovou zbožňuju a o svém vztahu k BJ jsem se zmiňovala už výše.
Můžu vám rovnou říct, že je to strašná lež. Alexandra Potter nesahá Betty MacDonaldové ani po kotníky a z Bridget Jonesové akorát tak opsala námět "svobodná Londýňanka, která kouří jako fabrika, se zoufale snaží budovat si kariéru, najít si normálního přítele a příliš se neztrapnit".
Jenže zatímco Bridget mi přirostla k srdci svou bezprostředností, Heather z této knihy mi připadala příliš vykonstruovaná, jako by se autorka křečovitě snažila napodobit Bridgetin styl uvažování a nedala do toho žádnou vlastní šťávu.
Vtipné eskapády mi nepřišly moc vtipné a co se týče samotného příběhu, konec je strašlivě předvídatelný a přeslazeně dokonalý, skoro bych čekala, že to napsal nějaký režisér z Hollywoodu. Na to, jak je Heather stará, se občas chová otravně dětinsky a hloupě, věci, které čtenáři došly už před osmi kapitolami si ona uvědomí až ke konci a ještě ke všemu se v průběhu textu objevují velmi objevná moudra typu "dávej si pozor na to, co si přeješ".
Je to, jako by někdo autorce zadal domácí úkol: napiš nám příběh ve stylu Bridget Jonesové, kde se hlavní hrdinka poučí o tom, jak je nebezpečné přát si některé věci a jak někdy to nejlepší máme přímo pod nosem a nevíme o tom a samozřejmě ať to celé dobře dopadne, protože jinak by nám to pak nikdo nechtěl zfilmovat."
Autorka úkol splnila a darovala světu jednoduchoučkou pohádku pro třicetileté svobodné ženy s poučením a dobrým koncem, která se sice dá číst, ale není příliš zábavná a rozhodně ničím přínosná. A to vážně nemám vysoké nároky na tenhle typ četby.
A ještě teď mě uráží, že to někdo srovnává s Betty MacDonaldovou.
obrázek: bux.czKeep calm & paint your nails
22. ledna 2012 v 20:49 | MaryLove
|
Něco jako deníček
Hahaha.
Za celý život se mi nepovedlo na sebe nabalit tolik kluků jako za poslední měsíc. Skoro bych si snad připadala jako nějaká femme fatale, kdybych neseděla hned vedle zrcadla a neviděla se v něm. Hm, tak to bude asi nějaké tajuplné kouzlo osobnosti.
Jsem nezvykle vyrovnaná a spokojená, když vezmu v úvahu události posledních dní a fakt, že mě čekají ještě tři dost hrozné zkoušky a z té jediné, kterou jsem zatím dělala, nemám výsledky, takže možná budu dělat navíc i opravu.
V rámci sebezdokonalování a zachování si zdravého rozumu ve víru všedních dní jsem si na stůl postavila motivační obrázek. Kdykoliv jsem příliš rozrušená, naštvaná, smutná nebo vyděšená, podívám se na něj, začnu zhluboka dýchat a sáhnu do šuplíku u toaletního stolku.
Lakuju si nehty a přitom si pořád dokola opakuju svou mantru: "Není důležité zvítězit, ale být vždycky nejkrásnější!"
Nevěřili byste, jak uklidňující účinky to má.
Nedávám si novoroční předsevzetí
15. ledna 2012 v 19:16 | MaryLove
|
Něco jako deníček
Přestože nemám předsevzetí, mám nějaké přání a cíle, které bych chtěla tento rok splnit, nebo alespoň na nich začít pracovat. Občas potřebuju nakopnout, abych se dokázala pohnout někam dál a letos jsem jako jeden ze způsobů takového nabuzení zvolila citáty - do diáře jsem si ke každému měsíci napsala náhodně vygenerovaný citát, který mě (snad) trochu povzbudí ve snažení a možná mě k něčemu inspiruje. V tom je to kouzlo - netuším, co se mi stane, co se bude dít za pár měsíců a líbí se mi představa, že ve chvíli, kdy se v diáři dostanu k citátu, bude se mi právě naprosto přesně hodit do života, nebo ho v ten okamžik pochopím úplně jinak, než jak ho chápu teď :)
Tohle jsou věty, které mě budou provázet rokem 2012:
Leden - Eagles fly alone, but sheep flock together. (Polish Proverb)
Únor - Waste not fresh tears over old griefs. (Euripides)
Březen - The only nice thing about being imperfect is the joy it brings to others. (Doug Larson)
Duben - If you think you can win, you can win. Faith is necessary to victory. (Wiliam Hazlitt)
Květen - Do not read beauty magazines. They only make you feel ugly. (Mary Schmich)
Červen - Happiness often sneaks in through a door you didn't know you left open. (John Barrymore)
Červenec - Bad is never good until worse happens. (Danish Proverb)
Srpen - Poor is the man whose pleasures depend on the permission of another. (Madonna)
Září - The more passions and desires one has, the more ways one has of being happy. (Charlotte-Catherine)
Říjen - You will never be alone with a poet in your pocket. (John Adams)
Listopad - Never trouble another for what you can do for yourself. (Thomas Jefefrson)
Prosinec - Sometimes it is the quiet observer who see the most. (Kathryn L. Nelson)
(http://www.quotationspage.com/random.php3)
Hlavně to květnové moudro se mi hodně líbí :D
Konec... a začátek
24. prosince 2011 v 1:56 | MaryLove
|
Něco jako deníček
Rozešli jsme se. Bolelo to. Mrzelo mě, že po roce všechno končí. Litovala jsem, že už spolu neoslavíme Vánoce a Silvestra. Bylo mi smutno, že už mě neobejme a nedá mi pusu.
Pak jsem byla naštvaná. Naštvaná, že je takový, jaký je, že se kvůli mně nedokázal změnit. Smířila jsem se s tím. Nikdo se nemění kvůli někomu, lidé by se měli měnit jen kvůli sobě. Život je takový. Někdo nás opustí, ale přijde někdo další. Díky rozchodu jsem si uvědomila, kolik mám kolem sebe úžasných lidí, kteří za mnou stojí a jsou tu vždycky pro mě, ochotní udělat cokoliv zrovna můžou, abych se cítila lépe. Tihle lidi mi všechno moc usnadnili a dlouhé hodiny hovorů s kamarádkami mi pomohly uvědomit si, že se mi ulevilo.
Už se nebudu muset přizpůsobovat, už nebudu muset řešit jeho problémy, trápit se tím, že naše společná budoucnost vypadá dost nejistě a vyrovnávat se s našimi melancholickými náladami.
Líp se mi dýchá, jsem plná naděje a mám chuť pustit se do nových věcí, začít novou etapu.
Kamarádka mi řekla, že rok 2012 je rokem rozsouzení. Každý se dočká toho, co si zaslouží. Všechno se vyčistí. Možná, že tohle je součást velké očisty a renovace mého života - on musel odejít, abych se mohla začít soustředit na sebe, školu, svůj život… a třeba na vztah, jaký si zasloužím, protože vím, že takový přijde. A podle horoskopu v JOY už brzy :D A jen tak mimochodem, stalo se to v den, kdy zemřel Václav Havel a Kim Čong Il. Myslím, že si to datum setsakra zapamatuju :D
Sometimes it lasts in love but sometimes it hurts instead.
A mě už teďka nic nebolí, nic mě netrápí, snad leda to, že mě za půl roku čekají bakalářské zkoušky a z bakalářky mám sotva úvod. Těším se moc na Vánoce plné rodinného klidu a pohody, na cukroví, dárky, vánoční filmy a nekonečné hraní simíků, zatímco se budu pokoušet plodit seminárky, na všechny ty dýchánky a večírky s kamarádkami, které mám domluvené, na silvestrovskou party, těším se na nové začátky.
Těším se na rok 2012 a na to, co mi přinese. A na rok uplynulý budu vzpomínat s úsměvem, ne s hořkostí, protože byl hezký a asi je dobře, že jsme rozchod nenechali na leden, jak jsem to původně měla v plánu já, protože takhle začnu v lednu hezky načisto, bez negativních pocitů a lítosti.
Přeju vám všem stejně hezké svátky, jako se chystám mít já a spoustu naděje, snů a plánů do příštího roku!
Zde hledá